607 619 154 nemcova@cesta-tela.cz

Aneb Problémy jsou zapsané v tkáních.

Tímto citátem bych uvedla první díl seriálu o poněkud tajemném tématu kraniosakrální terapie.

Když jsem se s ní setkala poprvé ze strany klientky, bylo mi popravdě úplně jedno, jak to funguje. Když pocítím vnitřní pohyb, že se mám něčeho účastnit, někam jít nebo s někým se setkat, nejsou pro mě další informace důležité. Mám to tak nastavené. Nechávám se unášet proudem s plnou důvěrou, že jsem tam, kde mám být.

Nicméně vím, že lidé to mají různě. Někteří potřebují bližší informace. Kromě toho kraniosakrální terapie je tak fascinující, že mám chuť o tom psát.

Kraniosakrální rytmus

V srdci terapie je kraniosakrální rytmus. Jeho domovem je mícha a mozek, odtud se rozlévá do těla.

Odliv…příliv…

Nádech…výdech…

Odkud se bere? Inu…domnívám se, že je to základní oživující božský princip, daný – darovaný všemu živému.

Je to život sám.

Nejedná se přitom o žádnou imaginární záležitost, ale rytmus jasně hmatný při kontaktu s tělem, nezávislý na dechu a tepu srdce.

Má několik rovin, neboli vrstev, které mají různou rychlost pulsace a obsahují různé informace. Pracují na různých úrovních systému člověka. A jsou všechny skvělé!

Fascie – znovuobjevený orgán

Téma fascií, když je pojato do hloubky a šířky, je fascinující. Je to pojivová tkáň různého charakteru a různých funkcí. Protkává tělo jako jemná, všeprostupující síť.

Obaluje a zároveň odděluje jednotlivé struktury těla na všech rovinách, od jednotlivých buněčných struktur až po jednotlivé svaly. Obaluje kosti (mimochodem, za zvýšenou lámavostí kostí nebo poruchami krvetvorby může být zrovna zvýšené napětí fasciálního systému obalujícího kosti a jeho toxická zátěž). Fascie prostupují dokonce i jednotlivými nervy. Prostupují celým tělem a propojují všechny jeho části do jedné sítě.

Tím nastavují blízké vzájemné vztahy i mezi vzdálenými strukturami. Ve své přirozené podstatě jsou tekuté (ostatně jako celý zbytek těla – což je mimochodem velice zábavné!).

Tělo jako kronika

Jak  jsem psala v jiných článcích, tělo je kronikou naší historie (a zdaleka se neomezuje jen na náš současný život, i když přes zážitky z něj si lze uzdravit mnoho „starších“ zkušeností). Ve struktuře fasciálního systému jsou informace o pádech, prodělaných nemocích, jizvách. Jsou tam zapsány (nebo uvězněny) emoce a různá nezpracovaná osobní témata.

Na cranio je skvělé i to, že není nutné se zbytečně hrabat v tom, co bylo. Někdy se to stane, ale obecně lze tkáň lze uvolnit, rozmotat a kroniku přepsat i bez znovuoživení traumat.

A provázanost celého systému dává tušit, že místo, které člověka bolí, je obvykle úplně jinde než to, z něhož problém pochází. A že někdy provázanost na různých rovinách lidské bytosti, kterou můžeme najít a zažít, by si člověk ani nedokázal vymyslet.

A proto je naprosto geniální, jakou roli má terapeut v celém procesu. O tom si povíme příště.

Lenka Alexandra