607 619 154 nemcova@cesta-tela.cz
Cítíte svoje tělo? Otázka, na kterou spolu narážíme často. Stává se, že lidé vnímají pouze rozdíl „bolí-nebolí“.  Stačí to ale?

Domnívám se, že nikoliv. Je to totiž podobné, jako kdyby člověk vnímal veškeré světlo pouze v intencích „svítí – nesvítí“.

Už jsme se dotkli tématu jemných sil při doteku i cvičení (viz článek Jako křídly motýla). Toto je téma z podobného soudku. Je to téma kultivace vnímání těla, toho, co nám sděluje. Jeho komunikačního kódu, kterým nám říká, co se děje, co prožívá, co potřebuje.

Není bolest jako bolest

Když přijde člověk poprvé na terapii, ptám se ho, co ho přivádí. Obvykle udává, že ho něco bolí. „Bolí to jako co?“, zní moje otázka.

Je to otázka zásadní. Jsou různé typy bolesti a každá znamená něco jiného. Znáte například tu určitou bolest, když vás někdo masíruje za krkem, vás to sice bolí, ale zároveň je vám to příjemné? Vaše tělo tím sděluje: „Teď sice nic moc, ale cítím, že mi to udělá dobře.“

Můžeme rozlišovat bolest ostrou, tupou, svědivou, pálivou, řezavou, tahavou, pronikavou a další. Důležité pro diagnostiku je i to, co ji zhoršuje/zlepšuje. Ve které denní době je nejintenzivnější. Zda je pouze v tom jednom místě, nebo někam „vystřeluje“. Zde je příklad slovníčku pojmů mezi vámi a vaším tělem: píchavá bolest nejčastěji signalizuje blokádu, pálivá je častá při neurologickém postižení, tahavá obvykle znamená, že se nějaký sval snaží protáhnout.

A co dál?

Je i mnoho dalších vjemů, pomocí kterých se s námi naše tělo snaží komunikovat. Soustředit se pouze na bolest je asi jako omezit se při vnímání barev na odstíny červené. Docela úzký způsob vidění, že? Naše tělo se s námi snaží mluvit neustále. Pokud nám chybí trénink, můžou být jeho podněty mimo naši rozlišovací schopnost, a to tak dlouho, že to dojde až do bolesti – tu už totiž ignorovat dost dobře nelze. Je to ale vlastně až poslední možnost, po které naše zoufalé tělo sáhne, když nic jiného nezabírá.

Můžeme třeba vnímat jemné rozdíl vnitřní teploty (já jsem tak vlastně zjistila, že jsem těhotná – v sauně jsem pocítila místečko, které bylo oproti okolí chladnější a dalo mi jasně najevo, že si to tak přeje nechat). Můžeme vnímat jemné tahy nebo tlaky. A mnoho dalšího.

A jednoznačně je skvělé naučit se vnímat i místa, kterým je dobře.

Protože kam jde pozornost, tam jde síla.

Největší dobrodružství

To nejlepší na jemném a citlivém vnímání svého těla jsem si nechala na závěr. Když dobře vnímáme své tělo, můžeme totiž hodně zjistit o sobě, o svém prožívání světa a emocionálních návycích. S každým držením těla je totiž spjatý určitý pocit. A všichni máme své typické držení těla, které si neseme obvykle už od dětství a ve kterém máme zakonzerované své emocionální ladění.  Jenže si ho obvykle nejsme vědomi, protože jsme na něj tak zvyklí. Je to asi stejné, jako bychom od malička nosili brýle s oranžovými skly. Nikdy bychom je nesundali, takže bychom si ani neuvědomovali, že je máme a svět kolem má ve skutečnosti jiné barvy, než jak ho vidíme. (Pro dokreslení komičnosti celé situace si představte, že každý člověk má jinou barvu svých skel – jak se potom máme dohodnout?)

Existují cvičení, nebo spíš hry, s pomocí nichž si toto svoje ladění můžeme postupně začít uvědomovat. Cvičíme ho pravidelně na skupinkách a někdy po něm sáhnu i při individuální terapii. Je to docela legrace a přitom velice objevné. Nemusíme létat do Vesmíru a zažíváme skvělé objevitelské dobrodružství.

Pro začátek stačí uznat své tělo za svého životního parťáka a začít s ním „mluvit“. Už to samo o sobě změní váš život.

Tak co, začali jste? Začneme? 🙂

Lenka Alexandra