Jsem terapeutka. Chodí ke mně především ženy, které mají nějaký zdravotní problém a chtějí se na něj podívat ze širší perspektivy. A postupně ho odstranit od prvopříčiny.

Při terapii pracuji s tělem. Ovšem přistupuji k němu v širších souvislostech. A o některé zásadní bych se s vámi ráda podělila v tomto článku. Možná vám to odpoví na některé vaše otázky a ušetří zbytečné potíže.

Tak tedy:

 

Zkuste přijmout obraz vašeho těla jako kroniky vašeho života.

Jsou-li záznamy v pořádku, kronika je úhledná, „čistá“ a vaše tělo dokonale plynulé, tekuté. Možná je to pro vás zvláštní představa. Ale je to tak. Dokonce i kosti mají na jisté úrovni tekutý charakter. Ha!

V běhu života (přesněji životů) do kroniky ovšem přibývají „kaňky“ – události a okolnosti občas vedou k tomu, že v nějakém místě to začne drhnout. Zatuhne, je v něm moc napětí, nebo naopak příliš málo vitální síly čchi. Vznikne tam jakási energetická konzerva.

 

Psychosomatika – od emocí k tělu

Představte si na okamžik nějaký nepříjemný zážitek, který se vám přihodil. Máte-li dobře navnímané své tělo, pravděpodobně cítíte, že některá místa začala tuhnout. Nejčastěji to bývají oblasti trapézů a solárního plexu. Pokud situace trvá krátkou dobu, tělo se samo „otřepe“ a povolí.

Může se ale stát, že dojde k „zahlcení“ – traumatu, anebo se situace tolikrát opakovala, že některé tkáně prostě „zamrzly“. Stažení zůstalo, a v něm jako v konzervě jsou uložené emoce, které situaci provázely. Přitom určité emoce mají svá typická místa v těle.

Kaňka je na světě. Tedy ve vaší pomyslné kronice je zápis o tom, co se vám přihodilo. A čeká…

 

Od těla k emocím

Funguje to ale i opačně! Jste-li nuceny třeba v práci setrvávat ve vynucené pozici, nebo když se začnete různě křivit při malých dětech, nebo když trávíte hodně času vsedě, u počítače… a tak dále… a tak podobně… vaše tělo se začne vykřivovat. Některá místa tuhnou, jiná bývají naopak moc rozbředlá (není v nich dost vitální síla čchi). A hádejte, co.

Podle obrazu vašeho těla, podle těchto kaněk ve vaší kronice, které v tomto případě vznikly čistě fyzickým používáním těla, se začne formovat vaše psycho-emocionální prožívání světa. Vaše ladění. Vy si to samozřejmě obvykle neuvědomíte, protože změna je plíživá a vy si postupně zvyknete. Až když se ohlídnete zpět, můžete zjistit, že něco je jinak, než bylo.

 

Kaňky z úrazů, operací… a znásilnění

Vaše tělo obsahuje také různé nevyrovnanosti po úrazech, operacích a podobně. Vy už ani nevíte, že jste se praštili, ale vaše tělo to ví. Pravděpodobně někde zůstaly následky v podobě jemného stažení, které ani nevnímáte a tělo ho obvykle dokáže vykompenzovat – pokud toho už není moc.

Operace jsou kapitolka sama pro sebe. Obvykle po nich zůstávají jizvy, a ty jsou taky kapitolkou samy pro sebe – více o nich najdete zde.

Mnoho takových kaněk vzniká už v raném dětství. Třeba při porodu a těsně po něm. Typicky při znásilnění dítěte ze strany lékařů. Je to dáno kulturním přístupem k dětem jako ke „zviřátkům, které si to stejně nebudou pamatovat“. Donedávna se dokonce věřilo, že miminka nejsou schopny vnímat bolest! S jejich tělíčky je manipulováno často bez lásky, úcty a respektu. Jenže i miminka jsou vědomá a cítící. A takové zacházení prožívají jako znásilnění. A i když si to na vědomé rovině opravdu pamatovat nebudou, v jejich těle a podvědomí je zapsaná kaňka jako hrom.

Když dítěti vysvětlíte, že se s ním bude něco dít, vysvětlíte mu co a proč, a že se nemusí bát, že jste s ním, udělá to obrovský rozdíl v jeho prožívání situace. Mám to vyzkoušené.

 

Kaňky odjinud

Vaše kronika může obsahovat i zápisy z jiných vašich existencí. Jak je to možné? Když jdete do hmoty, vaše tělo se už v děloze formuje podle éterické předlohy, která obsahuje záznamy o tom, co je třeba uklidit. Vyčistit. Přepsat.

Ne každý fyzický úraz se ale stane kaňkou napříč životy. Aby taková kaňka vznikla, je třeba silný emoční náboj. Často se to stává při nepříjemných úmrtích. Některé takové kaňky mohou být dlouho „němé“. Čekají na spouštěč, kterým může být nějaká událost nebo třeba dosažení věku, ve kterém k události došlo. Zničehonic pak začne bolet nějaká část těla a vy si můžete lámat hlavu, co to má znamenat.

 

Jak se kaňky projevují na fyzické rovině?

Tak v zásadě dvěma způsoby.

  • Tělo má zázračné kompenzační schopnosti a mnoho kaněk prostě nějak vyřeší, aniž by vás tím muselo obtěžovat.
  • Bolestí nebo jiným nepohodlím. Jelikož je ale tělo provázané systémem fascií od hlavy k patě, může být skutečná příčina bolestí na druhém konci těla, než máte potíže.

Dá se to přepsat?

Milí přátelé:

DÁ.

Skvělé, že?

Způsobů je několik. Má to ovšem několik podmínek a jednou z nich je potřeba bezpečného prostředí.

Tělo má svoji vlastní moudrost, svoji paměť a svoje vědomí. Ono si pamatuje to, co vy jste zapomněli nebo vytěsnili. Ono bylo u toho, u čeho vy jste nebyli, protože jste byli v narkóze nebo v bezvědomí. Chce vás chránit, proto vás nepustí ke kaňkám, neotevře ony konzervy, pokud se necítí v bezpečí. A pokud necítí, že vy i terapeut jste ve stavu to zvládnout.

Proto dobrý terapeut netlačí na pilu a nechce výsledky za každou cenu. Chápe, že některé věci musí dozrát. Nejde do toho svým egem a silou, ale s respektem k vaší vlastní rychlosti. Může to vypadat, že se nic neděje, ale třeba se jen připravuje to správné nastavení situace.

Způsobů, jak s kaňkami pracovat, je řada. Se kterými pracuju já?

Moje nejoblíbenější disciplína je v tomto směru Cranio. Má tu výhodu, že za jistých okolností vůbec není třeba znovu trauma vyvolat. Poradí si s tím bez retraumatizace, což je skvělé. A i když z nějakého důvodu je třeba, aby trauma vylezlo, má terapeut nástroje, jak vás procesem provést „bez ztráty kytičky“. Jestli vás to zajímá, více o této skvělé technice se dočtete zde.

Dobře funguje i cvičení a protahování, pokud je děláno s citem a pravidelně. Jóga, pár protahovacích cviků, aktivizace hlubokých stabilizačních svalů dokáže uvolnit vaše tělo – a s ním i vaši psychiku. Stačí pět, deset minut denně, fakt. A i když se do jádra konzervy nedostane, dobře ji rozruší, takže je lépe přístupná při terapii.

A cvičení je báječná prevence trvalého pokřivení, které vzniká jednostranným pohybem, o kterém jsem psala výše.

 

Tak co, pomohl vám článek v pochopení vašeho těla?

Tělo je zázrak. A jediné místo, kde můžeme žít. Važte si ho, mějte ho rádi a občas si s ním dejte rande – jen vy a ono. Ocení to. A odvděčí se.