607 619 154 nemcova@cesta-tela.cz

Taky máte někdy pocit, že věci nejdou dost rychle? Cítíte se pomalí, hloupí, natvrdlí… prostě štvete sami sebe tím, jak dlouho vám „to“ trvá?

Já znám ten pocit důvěrně. Ať už jde o pokroky ve cvičení (v tom mě dobře vytrénovalo taj-či) nebo ve sféře duchovního růstu, fakt mi lezlo na nervy, že se nehýbu z místa. Jak mi teda aspoň připadalo.

Člověk by rád z nuly na sto za tři vteřiny. Jako Ferrari.

Jenže.

Představte si to v praxi. Z nuly na sto za tři vteřiny. Kolik z nás by to zvládlo „bez ztráty kytičky“? Jako je aut Ferrari na našich vozovkách oproti ostatním autům, asi tolik lidí by toho bylo schopno, to je můj velice optimistický odhad.

Jak se mi to povedlo

Mám v tomto směru skvělou, i když nepřenosnou, vlastní zkušenost. Jednou jsem byla, jak bylo mým dobrým zvykem, netrpělivá. Jela jsem na jeden seminář, který se týkal runového písma, a chtěla jsem být jako to Ferrari. Honem vědět, vidět, někam se posunout. A ono se mi to, milí přátelé, splnilo. Když jsem přijela domů, začaly se dít věci. A já si připadala, jako bych absolvovala tříleté studium v rámci dvou týdnů, a to bez odborného vedení, jen s občasnou nápovědou. Bylo mi fakt hodně špatně a zvládla jsem to jen díky laskavé shovívavosti Vesmíru a neskonalé dobrotě a odvaze mého muže. Odnesla jsem si z toho období velmi cenné dary a zkušenost, že kdo chce být jako Ferrari, koleduje si o jízdu, na kterou do smrti nezapomene.

Je lepší se spolehnout na moudrost těla

Nicméně toto se netýká jen školy ducha. Stejné principy fungují, i pokud jde o práci s tělem. Tělo je, jak už jsem psala a jak říkám lidem, se kterými pracuji, kronikou vašeho života. Jsou v něm zapsané vaše zkušenosti. Ve strukturách vašeho těla jsou uvězněné pocity, které nemohly být v danou chvíli ventilovány a čekají na svou příležitost. Je tam prostě celá vaše historie. A představte si, že bychom uvolnili všechny ty „poklady“, co čekají v různých skříních každého z nás, najednou. Je dobré probrat se jimi postupně. A to je krásné právě na kraniosakrálníterapii (ať už ostepopatii, nebo biodynamice) – tělo samo si říká, co zrovna potřebuje řešit, co zvládne. Terapeut mu poskytuje pevnou základnu, na které si tělo řeší svá témata podle svého vlastního uvážení a na základě své moudrosti.

Neberte tělu všechny berličky najednou!

A i když zůstaneme jen na čistě fyzické rovině. Když je někde něco nakřivo, ať už klouby, svaly nebo orgány (obvykle samozřejmě ve vzájemné reakci všechno najednou, protože tělo je provázané fasciálními strukturami), tělo má své kompenzační mechanismy, kterými si tyto nerovnováhy řeší. Jako by bylo obskládané různými berličkami, ortézkami, krunýřky, které mu pomáhají prvotně vzniklou křivost vyladit, aby mohlo fungovat. Tím samozřejmě vzniká řetězec křivostí, ale moudré tělo dobře ví, proč je tam má, byť my o nejhlubších souvislostech nemáme obvykle ani páru (když máme štěstí, aspoň tu páru). Nemá tedy smysl snažit se honem rychle zbavit všech těchto „pomůcek“ najednou. Dekompenzace, se kterou by se tělo náhle potýkalo, by mohla být tak velká, že by pro vás mohla být taky velká výzva to ustát. I tady se mi osvědčuje spolehnout se na moudrost těla, že si jde svým tempem, protože ví, jak rychle jít, aby to bylo plynulé – jako rozjezd auta. A i tehdy se můžeme setkat s přechodným nepohodlím, když tělu odebereme nějakou tu berličku, na kterou bylo zvyklé. Rychlost je samozřejmě individuální, jako jsou individuální možnosti různých motorových vozidel. A je to tak v pořádku. Proč chtít po Škodovce vlastnosti Audi? Každý je jedinečný a má své tempo.

Dejte si pozor, co si přejete

Buďme proto trpěliví. Buďme dočkaví. A vlídní k sobě. Všechno má svůj čas. Jako jablko, které musí dozrát. Z nuly na sto za tři vteřiny, to je výzva, která se občas splní, když si to člověk hodně přeje. A můžeme pak zjistit, že je to větší sousto, než jsme schopní najednou spolknout.

Fakt.

Lenka Alexandra